Martin Wagner - fotograf

	Narozen v SSSR Rozpad Sovětského svazu je největší geopolitickou katastrofou 20. století a i dnes je stále vidět jeho dopad na většině míst. Mladá generace žijící ve městech jde s dobou a pokouší se o lepší život a v mnoha případech se jí to daří. O to horší je situace ve vesnicích a u lidí nad 40 let. Dnešní Rusko se proměnilo v ten nejdrsnější kapitalizmus bez jakéhokoliv soucitu k sociálně slabším.

	Černobyl mrtvý živý Radioaktivní zóna. I více jak dvacet let po černobylské havárii se najdou lide, kteří zde žijí, odmítají se odstěhovat a ponechávají svůj život osudu. Někteří možnost odstěhovat se ani nedostali, žijí zde nedobrovolně a jejich zdravotní stav je předmětem mnoha dohadů a spekulaci. Místní lide si dnes raději nic nepřipouštějí a raději se pokoušejí o normální život jako před katastrofou.

	Vulkanolog na konci světa V souostroví Kuril na severu ostrova Iturup se nachází sopka „Kurjavij“ - nejžhavější sopka světa (910 C), která ze svého nitra spolu s parou a sírou vynáší mnoho dalších prvků. Sachalinský institut geologie v čele s G.S. Steinbergem intenzivně zkoumá minerál rhenium (ReS2). Zde se náchází jediné naleziště na světě, kde se vyskytuje v čisté formě. Rhenium je strategické kov a používá se například do spalovacích motorů kosmických raket.

	Žil jsem na Čukotce Země bez stromů, arktická tundra, která se rozprostírá na obrovském teritoriu od Beringova a Ochotského moře až po Severní ledový oceán. V některých oblastech žijí svým tradičním způsobem Čukčové jako pastevci sobů a lovci velryb. V řadě místních osad žiji lidé, kteří sem přijeli ještě za dob existence SSSR a dnes často nemohou odjet kvůli astronomickým cenám letenek. Letadlo je zde totiž jediným dopravním prostředkem, jak se dostat na kontinent.

Aleš Kuneš o Martinu Wagnerovi:

Když jsem před šesti lety poprvé uviděl výstavu Martina Wagnera v malé galerii výstavního domu Mánes v Praze, bylo autorovi jen něco málo přes dvacet. Není jistě obvyklé začínat takto brzy samostatně v galerii "na dobré adrese" a už vůbec není častým jevem představit soubor podivuhodně vyzrálý a kompaktní. Hlavním předmětem zájmu Martina Wagnera byly tehdy i nyní především jeho záznamy z cest. Ale je vhodné zmínit rovněž práci kurátorskou (několik let provozoval galerii specializovanou na dokument v Praze na Jungmannově náměstí) a sám organizoval (nebo se účastnil) řady osobitých projektů. V ukrajinském Černobylu kupř. spolupracoval na pozdější společné výstavě s kultovním dokumentaristou Antonínem Kratochvílem z New Yorku. Dalším sympatickým rysem práce Martina Wagnera je jeho, dalo by se říci, téměř pedagogická činnost. Od počátku svých výprav (dokonce i jako čerstvý absolvent školy) doprovázel své výstavy (kterých má za sebou slušnou řádku) rozsáhlými projekcemi a precizně připravenými obšírnými přednáškami.

Jistota fotografova pohybu přes kontinenty ve zdánlivě téměř ničím neomezovaném tuláctví mi již s první výstavou připomínala Jacka Kerouaca a jeho kultovní „On the Road“ (1957). Zatímco pro mou generaci bylo v autorových letech největším dobrodružstvím vystát si frontu na knížku před knihkupectvím, Martin Wagner se ihned po ukončení fotografické školy vydal na většinou individuální cesty do vzdálených koutů Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Kromě samostatných výprav do Moskvy, Petrohradu a Kyjeva cestoval Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku, za polární kruh do Murmanska (odtud si samozřejmě odskočil trajektem do Japonska) na Kamčatku a k jezeru Bajkal nebo naopak jižním směrem na Krym a severní Kavkaz . Pro svůj pohyb po úctyhodných vzdálenostech kombinoval nejlevnější vlaková spojení a autostop. Rychle osvojované znalosti místních poměrů mu umožnily cestovat velmi levně a efektivně. Praktické zkušenosti mladého fotografa dnes paradoxně překračují rozhled ledajakého padesátníka. Zatímco většina z nás může za deset tisíc korun strávit pár dní dovolené na turistické pláži, Wagnerovi tato částka stačila pro téměř dvouměsíční cestu Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku, týdenní pobyt v Japonsku a návrat zpět. Sto dolarů mu zajistilo dopravu a měsíční pobyt v Murmansku. Díky opakovaným návštěvám si pražský fotograf na mnoha místech získal přátele s dalšími kontakty a jak říká, cítí se všude bezpečně. Jeho návod k tomuto pocitu je prostý : „být tam stejný, jako jsou všichni ostatní“ .

Kerouacův přítel a kultovní fotograf všech tuláků Robert Frank procestoval až po třicítce v letech 1955 - 56 Spojené státy. O svých snímcích řekl: „Naučil jsem se vyslovovat jednoduše. Pohled je osobní (...). Fotograf nemůže být k životu indiferentní. Vlastní názor je často určitý druh kritiky. Ale kritika může pocházet i z lásky.“

Wagnerovy printy jsou většinou černobílé - mnohdy transformuje také původně barevný záznam do výrazněji stylizovanější černobílé škály.

Od počátků jeho tvorby jsou jednotlivé zobrazené motivy především důsledným a poctivým uchopením celého tématu, k němuž se autor periodicky vždy znovu vrací. Jeho záběry nepodléhají nějakému přesnému, předem stanovenému schématu ani konceptu nebo dokonce kalkulu pro vybraný okruh diváků, ale plynule vyrůstají z atmosféry okamžiku během cest. Sachalin i lovci velryb a mrožů, těžba zlata, výroba chleba v Chlebozavodu či solná studna - to vše se v dílčích etudách propojuje do zřetelného humanistického poselství. Fascinující je "mrtvá" zóna Ukrajiny

v okolí Černobylu, kde Wagner přistupuje k tématu s pokorou k přežívajícím lidem a k ničím nezničitelným tradicím. Právě zde vnímáme velmi pozitivně

způsob fotografovy práce v konfrontaci s povrchními a rozmělněnými záběry lidí posedlých "katastrofickou turistikou".

Autor překvapivě od úplných počátků vychází z přísného tradicionalismu a jeho pojetí fotografického dokumentu se inspiruje Martinčekem nebo ještě dále důsledně vystavěnými záběry Karla Plicky. Latentně zde mnohdy rovněž dokonce můžeme tušit inspirace v předrevoluční ruské žánrové fotografii autorů jako byl kupř. Sergej Lobovik či Nikolaj Petrov a další. Wagnerovy inspirace v klasické černobílé fotografii a v tradici nejsou ovšem v jeho pojetí jen jakýmsi opevněním v konservatismu. Pro autora je podstatné především vcítění a pochopení, kdy postupně zaznamenává množství okamžiků v jejich bezprostřední syrovosti nově objevovaného a postupně poznávaného prostředí. Fotografa nezajímá jakkoliv atraktivní, ale vždy pouze uměle modelovaný scénář a různě přetvářený obraz Ruska přežvýkávaný v médiích. Pokouší se vše sám znovu důkladně a na vlastní kůži prožít snad po vzoru dávných „objevitelů“. Přímý prožitek (vykoupený nikoliv jednoduchými okolnostmi dlážděnými vším možným nepohodlím) pak přenáší do svých záběrů.

Fotografův pohled se soustřeďuje do běžných každodenních „událostí“ a "obyčejných" lidských osudů. Jeho snímky jsou tak zároveň také podrobným cestovním deníkem, kde se ukazují mnohé okolnosti i přátelské vazby z cest. Wagnerovy fotografie jsou cenné v bezprostředním osobním nasazení. Více než jedna dekáda vlastní promyšleně určované fotografické cesty nám divákům jednoznačně napovídá, že tato cesta rozhodně není bezúčelná a já osobně jeho objevům důvěřuji.

17. 4. 2007, Aleš Kuneš, Opava

Úvodní slovo k výstavě od Vlasty Kuly: ZDE

Mp3 záznam pořadů Zeměžluč na Čr6:
04.04.2006 21:40 Modlitba za Černobyl - Antonín Kratochvíl, Václav Vašků a Martin Wágner
09.05.2006 21:40 Krásy a hrůzy Sibiře - Filip Singer a Martin Wágner
22.01.2008 21:10 Nejvíce znečištěná místa planety aneb vředy na zeměkouli - F. Singer a M. Wágner

Samostatné výstavy:

2001 Praha – „Od Kaliningradu po Kamčatku“, výstavní dům Mánes – 1. patro
2002 Praha – „Jakutsko, Sachalin, Kurily“, Martin Wágner a Filip Singer, výstavní dům Mánes – 1. patro
2002 Sachalin – „Sachalin a Jakutsko pohledem českých fotografů“, Martin Wágner a Filip Singer, Národní muzeum 2003 Vídeň – Institut fur Slavistik. Von Kaliningrad bis Vladivostok
2003 Praha – „Rusko na cestě“, Ambit Kláštera menších bratří Františkánů
2005 Praha – „Kurilské ostrovy zakázané a neznámé“, Igor Samarin a Martin Wágner, Kaple sv. Jana Nepomuského
2006 Praha - Modlitba za Černobyl, Antonín Kratochvíl, Martin Wágner a Václav Vašků, Ambit Kláštera bratří Františkánů
2006 Bratislava – „Žil jsem na Čukotce“ EVEREST FOTO, Račianske mýto 1/C
2006 Odlochovice – Černobylská zona, POPENEC 2006 aneb FESTIVAL KULTURY VENKOVA
2007 Opava – Na východ od ráje. Gotická síň minoritského kláštera.
2007 Odlochovice – Ruská vesnice, POPENEC 2007
2007 Kyjov – Na východ od ráje. Městské kulturní středisko Kyjov

Skupinové výstavy:

1999 Praha – „Série fotografií z Moskvy“, Interkamera (1. místo studentské soutěže)
2001 Moskva – „Rusko očima českých fotografů“,Jindřich Štreit,Dana Kyndrová,Martin Wágner, České centrum
2001 Nižní Novgorod – „Rusko očima českých fotografů“,Jindřich Štreit,Dana Kyndrová,Martin Wágner, Foto festival
2003 Praha – Czech press photo, Staroměstská radnice
2004 Praha – „Ukrajina“, Martin Wágner a Andrej Matasian, Černá růže
2005 Praha – „Ukrajina – cesta ke svobodě“, Singer, Suvorov, Brykczynski, Wágner, Kaple sv. Jana Nepomuckého
2005 Praha – „Kurilské ostrovy zakázané a neznámé“, Igor Samarin a Martin Wágner, Kaple sv. Jana Nepomuckého
2005 Praha – „Ukrajina“, Martin Wágner a Petr Šilhánek, kino Světozor
2005 Praha – Czech press photo, Staroměstská radnice
2006 Praha – Výstava autorských fotografických knih. Galerie Langhans
2007 Praha – Czech press photo, Staroměstská radnice

Ocenění a granty:

1999 - Interkamera, 1. místo v soutěži pro středoškolské studenty
2003 - Grant Make a Connection pro projekt Rusko na dlani
2006 - Grant hl. města Praha na výstavu Modlitba za Černobyl
2007 - Fotografická soutěž Štíty Viléma Heckela, 1 a 3 cena v kategorii Člověk a životní prostředí